Sezóna Formule 1™ 2011 byla pro společnost Pirelli naprosto nezapomenutelnou.

Legendární pneumatika P Zero™ Formule 1 je po 20 letech zpět na jednomístných monopostech F1™. Pirelli je od roku 2011 na dobu následujících 3 let oficiálně zpět v F1™ jako jediný dodavatel Mistrovství světa.

Do této tříleté smlouvy jsme vstoupili se dvěma cíly: udělat ze závodů ještě více vzrušující podívanou na zemi a také pomoci ke kariéře mladým závodníkům prostřednictvím dodávání pneumatik pro závody GP2 a GP3.

Formule 1™ nám umožnila předvést naši nejmodernější technologii a know-how, jenž byly vždy středem zájmu naší společnosti. Naše závodní továrna poblíž Istanbulu předvádí špičkové techniky, ale jako vždy jsou to především lidé z Pirelli, kteří dělají tuto společnost výjimečnou. Pirelli je v automobilových závodech zainteresován více než 100 let a také jsme proslulí jako výrobci světově nejvyhledávanějších velmi vysoce výkonných pneumatik

V roce 1991 Pirelli spolupracoval, vedle Benettonu, který měl jako druhého jezdce „nějakého“ Michaela Schumacher, také se stájí Brabham, Scuderia Italia a Tyrell.

2. Června vyhrál Piquet další Velkou Cenu, tentokrát v Kanadě. Stefano Modena jedoucí za stáj Tyrrell Honda, se umístil na druhé místě.

Dario Calvazara, ředitel závodních aktivit prohlásil: „…tento nový úspěch potvrzuje naše správné rozhodnutí aktivně se účastnit motoristických závodů, neboť je tato účast velmi důležitým aspektem při vývoji našich pneumatik.

Systematická výměna know-how mezi různorodými sektory nám umožňuje na závodním okruhu experimentovat s inovačními postupy při extrémním podmínkách, nacházet řešení, která se dají přenést na výrobky pro masový trh“.

Rok 1989 znamenal pro Pirelli návrat na závodní trať Formula 1™. Partnerskými teamy byly Brabham (Modena), Minardi (Martini), Dallara (De Cesaris) a Zakspeed.

Po roce plném experimentů uzavřel Pirreli další partnerství se stájí Tyrrel a Alesi.

Benetton a Pirelli opět spolu. Nelson Piquet, který se po šesti letech opět připojil k Pirelli, byl požádán o komentář: „Smlouva zrála v průběhu sezóny.

Jak jsme si uvědomili, pneumatiky Pirelli dávaly vozům mnoho výhod, a bez jejich účasti by stroje nebyly konkurenceschopné, obzvláště na některých tratích.
To nás, piloty, a technické manažery Benettonu donutilo se na chvíli zastavit a zamyslet se.“

V říjnu 1984 Bernie Ecclestone oznámil: "...podepsali jsme tříletou smlouvu s Pirelli, která zaručuje spolupráci tohoto výrobce pneumatik společně s Brabham-BMW, která má za cíl vyvinout a dodávat (od sezóny 1985) pneumatiky Formula 1™.

Bedlivě jsme v sezónách 1983 a 1984 sledovali vývoj Pirelli a jsme si jistí, že spoluprací se závodním týmem dosáhne Pirelli stejných výsledku jakých dosáhl ve všech ostatních závodních kategoriích, kterých se účastnil.

Ročník 1985 vyhrál Piquet na Velké Ceně Francie v Le Castellet.

Spolupráce s Tolemanem (který se stal Benettonem) a Fabi pokračovala a přidali se i další: Ligier s De Cesarisem a Laffitem a Osella s Ghinzanim.

V sezóně 1986 pokračovala spolupráce s Bambahmem (za volantem De Angelis a Patrese), s Benettonem (Fabi a Berger), s Ligierim (Laffite a Arnoux), S Osellou (Capelli) a s Minardim (De Cesaris a Ghinzani. Velkou Cenu Mexika vyhrál Berger.

Nicméně na konci sezóny 1986 Pirelli oznámil, že na Formuli 1 končí.

V listopadu 1982 přišlo oznámení o spolupráci Pirelli v nadcházející sezóně 1983 se stájí Lotus JPS s piloty De Angelisem a Mansellem, a také s týmem Toleman-Candy s Warwickem a Giacomellim.

V roce 1984 Pirelli dále pokračoval v dodávkách pro tým Toleman.
Nyní anglický vůz řídil „excelentní testovaní pilot, který nám i přes svůj velmi mladý věk podává informace o chování auta a pneumatik“, jak pravili technici z Pirelli. Zmiňovaným testovacím pilotem byl Ayrton Senna.

Pirelli se do Formula 1™ vrátil až v roce 1981 s vozem Toleman-Hart TG 181 sponzorovaném Candy, ve kterém jezdili Brian Henton a Derek Warwick.

Piero Sierra, ředitel výroby v Pierri řekl: Po mnoha úspěších jak v odolnosti, výdrži, tak i v silničních rallye, se Formula 1™ jeví jako přirozený vývoj našich sportovních plánů [...]„

Pirelli P7, které budou montovány na Toleman F1™ jsou typem pneumatik s asymetrickým profilovým vzorkem. To znamená, že vnitřní okraj je zaoblenější oproti vnějšímu okraji.
Toto řešení zvyšuje ovladatelnost vozidla a vylepšuje přilnavost k asfaltu díky kompenzaci negativního zakřivení, které je u radiálních pneumatik vyžadováno.

V červenci téhož roku do závodu přibyli další týmy: Arrows-Beta s Riccardem Patresem a Siegridem Stohrem (později Jacques Villeneuve) a do Velké Ceny v Monza vstoupil Fittipaldi s Rosbergem a Serrou.

Partnerství Toleman-Candy pokračovalo i v roce 1982 se dvěma vozy svěřenými do rukou Dereka Warwicka a Teo Fabi. Spolupráce s Arrows-Beta pokračovala také, s piloty Hentonem a Baldim. Přibyly také další týmy: Osella (Jarier a Paletti), Fittipaldi (Serra), a March (Mass a Boesel).

Team Alfa Romeo vypadl ze soutěže v roce 1952, nechávaje otevřenou cestu pro stoupající hvězdu Maserati. S pneumatikami od Pirelli měly všechny auta Tridentu největší úspěchy se závodníkem Juanem Manuel Fangio: s vozem Maserati 250F získal první cenu na světovém šampionátu v letech 1954 a 1957.

Dalšího vítězství následovalo při použití „zbytků skladu“ poté, co Milánský výrobce vypadl ze soutěže.

Na nebi začala zářit nová hvězda: Ferrari. Jeho zakladatel Enzo závodil za slavný Alfa-Pirelli team opět s pneumatikami Milánského výrobce a v roce 1949 si pro první místo dojel Alberto Ascari s vozem Ferrari 125.

Ascari-Ferrari-Pirelli bylo nová neporazitelná trojka, která v letech 1952 a 1953 vyhrála vše, co se vyhrát dalo. Na poslední straně říjnového čísla magazínu Pirelli v roce 1953 Světový šampionát pokřtil pneumatiky Pirelli Stelvio jako nová „kola vítězství“.

V říjnu roku 1956 byla tato slavná etapa ukončena oznámením: …po dlouhé účasti v automobilových a motocyklistických závodech se Pirelli rozhodl ukončit produkci závodních pneumatik.“

Veškeré technologické úsilí bylo vloženo do nové revoluční pneumatiky: Cinturato™

První vydání časopisu Pirrelli v listopadu 1948 vyobrazovalo Tazia Nuvolari. Ve třicátých letech se Alfě Romeo a Pirelli povedlo za pomoci muže z Mantua vytvořit pěknou část historie F1™ (tehdy ještě ne tak známá).

„Každý věk má své poustevníky a svá náboženství. Zdá se mi, že Nuvolari je poustevníkem rychlosti…“ napsal Orio Vergani pro časopis ve svém článku „Život Nuvolariho“.

Ve stejném listopadovém čísle v článku „Trať Monza a problémy s rychlostí“, věnovaném ke znovuotevření okruhu po válce, učinil časopis Pirelli první krok vstříc poválečnému znovuvybudování automobilového průmyslu.

Došlo k oficiálnímu založení Formula 1™ a dosud neporaženým šampiónem byl stále automobil Alfa Romeo 158 s osazený pneumatikami Pirelli s řidičem Jean-Pierre Wimmille.

Závodní team Pirelli-Alfa, řízený teamem Ferrari, dál pokračoval v sérii vítězství po celá třicátá léta a to nejen na okruhu, ale také v klasických silničních závodech.

Mille Miglia byla zrozena a v roce 1930 se stroji Alfa 6C 1750 řízeném Camparim podařilo překonat letitou vládu Bugatti. Počínaje Varzi , Nuvolari, Brivio, and Taruffi, Pirelli Stella Bianca získala přezdívku „pneumatika vítězství".

Díky své oddanosti a závazku věnovat se motorovým závodům se struktura vzorku pneumatiky „Stella Bianca“ začala rychle zdokonalovat. V roce 1932 již byla pro závodní auta dostupná verze „Supersport“, kterou následoval vzorek „Pescara“, speciálně navržen na závodní okruh.

V roce 1933 vyhrál Giuseppe Campari Velkou cenu Francie s dalším modelem, Maserati 8C, se kterým měl Pirelli již dlouholetou zkušenost.

Ke konci 30. let byla dominance Alfy 8C stále nepokořena. Auta Quadrifoglio vybavená pneumatikami Pirelli vyhrála závod Mille Miglia v roce 1937 a poté i v následujícím roce.

Trident vyhrál znovu v roce 1939, tentokrát ve Velké ceně Jižní Afriky s jezdcem Villoresim. Ten se znovu umístil na prvním místě v letech 1946 a 1948, kdy byl po jeho boku Giuseppe Farina.

17. Srpna roku 1924 věnoval italský týdeník "Domenica del Corriere" svou titulní stranu „triumfu italského automobilového průmyslu": vítězství náleželo Giussepemu Campari, závodníkovi z Milána na trati v Lyon ve Francii.

Na Beltramově kresbě je Campari vyobrazen za volantem Alfy Romeo číslo 10 s pneumatikami Pirelli, které již tehdy používaly „provazovou“ technologii založenou na netkané provazové kostře zvyšující kvalitu gumy a jejich spolehlivost.

Kombinace labelu Quadrofoglio a klasické P2 a P Lunga byla počátkem dlouhé řady závodních vítězství, která trvala přes 30 let.

Giuseppe Campari, Antonio Ascari a Gastone Brilli Peri patřili mezi první závodníky, kteří dělali jméno pro partnerství Alfa Romeo-Pirelli po celá dvacátá léta v závodech ve Francii, Itálii a Belgii.  V roce 1925 vyhrál Brilli Peri v Monze Velkou Cenu Itálie a získal první cenu ve Světovém šampionátu Grand Prix.

Úspěchy se skutečně dostavily, počínaje rokem 1921 výhrou v italské Grand Prix v Brescia, o kterou se zasloužil závodník Jules Goux ve stroji Ballot 3L, a po něm následoval v roce 1922 ve Velké ceně Francie ve Strassburgu Felice Nazzaro jedoucí ve Fiatu 804.

V září roku 1922 byla italským automobilovým klubem do Grand Prix uvedena nová trať u Monza. Pietro Bordino zde porazil Felice Nazzara, přičemž oba řídili 6-válcový Fiat 804s, oba osazené pneumatikami Pirelli.

Toto období patří mezi zlaté roky partnerství Fiat-Pirelli, ale naše společnost spolupracovala i s dalšími výrobci, mezi něž patří i historická Itala a americká společnost Miller, jež se účastnila závodů, které se zařadily mezi klasiku v motor racing, např. „Targa Florio“ či „Mille Miglia“.

Georges Boillot, francouzský závodník, který 12. července 1913 vyhrál francouzskou Grand Prix Automobile na okruhu Picardie v Amiens s 5,6-litrovým Peugeotem. Na druhém místě se umístil Jules Goux, které rovněž řídil Peugeot. Oba dva jezdci závodili s pneumatikami Pirelli.

Tehdy Pirelli dodával zavodní pneumatiky již několik let, ale Boillotův úspěch byl pro naši značku prvním vítězstvím v mezinárodní Grand Prix.

Ředitel společnosti Piero Pirelli řekl, že si je jistý, že „všichni zaměstnanci a obzvláště manažeři a pracovníci Oddělení 4 budou pyšní, až uslyší tu skvělou zprávu o našem prvním zahraničním vítězství, které nám přinese naději a příslib nových a větších nadcházejících úspěchů“.